Josef Kodet

(21.8.1894 Řepčice - 7.4.1974 Malý Beranov)

Když mu bylo 1 a půl roku, zemřel mu otec a on se s maminkou odstěhoval do Bělé u Počátek. Matka se dvakrát za sebou provdala. Oba nevlastní otcové byli zlí a děti bili. Přestěhoval se ještě s maminkou na samotu u Veselé, které se říkalo „Bouda“. Chodil do lesa na dříví a také již od malička pomáhal u sedláků. Oblíbila si ho selka paní Sochorová, kde nejprve pásl husy a pak i dobytek. Zde se také dosyta najedl a vždy s láskou vzpomínal na tuto dobrou paní.
Od útlého dětství ho maminka vodila do kostela a on také k Pánu Ježíši přilnul. V nejtěžších chvílích svého života nacházel u Něho vždy útěchu.
Když začal ve Veselé chodit do školy, oblíbil si ho tamější pan vikář P. Hlavsa. Naučil ho ministrovat a jeho těžké dětství se přece jenom zlepšilo. Od sestry pana faráře dostával pravidelně najíst a i mamince jídlo nosíval.
Tatínka si nepamatoval. Zato tím více přilnul k mamince, na kterou po celý život s vděčností vzpomínal.
Když vychodil školu, sjednal mu pan vikář učení u místního kupce a hostinského pana Mitase. Zde se také vyučil obchodním příručím. V té době se již dosyta najedl a mamince mohl také někdy něco dát.
Po vyučení neměl pan Mitas místo pro tovaryše a tak se dostal do zaměstnání do Polné. Zde pracoval ve smíšeném obchodě, kde také prodával železo. Sice zde měl dosti práce, ale nějaké peníze si mohl ušetřit a posílat mamince na přilepšenou. Zde ho také zastihla první světová válka. Bylo mu 20 let.
V roce 1914 narukoval a po výcviku byl odveden na ruskou frontu. V té době mu zemřela maminka a Josef jí nesměl jet ani na pohřeb.
Po příjezdu do Uher byli vojáci odveleni přímo na frontu. Dne 16. dubna 1915 byl v bitvě v Karpatech u Michajlova zajat. Po velmi těžkém životě plném starosti a bídy octnul se na dvoře Michala Petroviče Korotkova v Dombovské gubernii. Zde žil s dalšími Čechy. Zvláště se velmi spřátelil s panem Dontem a panem Hrdinou. Nejprve pracoval s ostatními na poli. Později si ho oblíbil pan Korotkov a dával mu vyřizovat různé obchůzky. Nakonec ho jmenoval správcem. Na tomto statku prodělal několik vážných chorob. Nejprve byl pokousán steklým psem a byl léčen v Pasterově ústavu, kde obdržel přes 300 injekcí. V r. 1917, když vypukla revoluce v Rusku a nastal hlad, onemocněl tyfem. Když převzali moc bolševici, jmenovali ho dočasně správcem statku, než tento rozdělili. Josef tam potom pracoval jako zemědělský dělník pouze za špatnou stravu. K jídlu bývaly většinou brambory nebo prosná kaše.
Přestože tam byl jako zajatec, při přechodu moci několikrát mezi bílými a rudými, měl být jako zrádce popraven. Bylo to třikrát a vždy s Boží pomocí vyvázl.
Když se v roce 1919 a 1920 vraceli zajatci domů Josef onemocněl malárií, která ho vyčerpala natolik, že nebyl schopen jakékoli cesty. Věřil však v Boží pomoc. V roce 1920 se vrátil ze zajetí Josefův dobrý přítel pan Dont, který upozornil bratra Jana, že Josef žije a že je nutné pomoci mu ze zajetí.
Když v roce 1921 se vrátil druhý Josefův přítel pan Hrdina a opět upozornil, že Josef žije, zahájil Jan po něm pátrání.
Obrátil se na ruský konsulát v Praze, kde žádal pomoc při repatriaci svého bratra Josefa. Během šesti týdnů mu bylo oznámeno, že bratr Josef zemřel a bylo o tom vydáno potvrzení pro české úřady. Jan však tomu nevěřil a modlil se o Boží pomoc a o pomoc Panny Marie. A ta opravdu přišla.
Když v noci Jan nespal a vzpomínal na bratra, začal se modlit růženec k Panně Marii o pomoc. Náhle před ním stanula paní, oblečená do dlouhých bílých šatů řekla mu: „Učiň veřejně slib, že postavíš kříž ku slávě Boží až se bratr vrátí a tak se stane.“ Poté zmizela.
Té noci Jan nespal. Stále myslel na bíle oděnou paní a tím více si uvědomoval, že to byla sama Panna Maria.
V té době pracoval ve Všeodborovém sdružení křesťanského dělnictva a byl funkcionářem v lidové straně. Při osobním setkání s Msgr. Dr. Janem Šrámkem mu celý tento příběh vypravoval. Ten mu doporučil, aby tento slib, že postaví kříž až se bratr vrátí, veřejně učinil. Stalo se to pak na členské schůzi Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva v Katolickém domě v Malém Beranově.
Mezi tím se obrátil Msgr. Dr. Jan Šrámek na ústředí Mezinárodního červeného kříže do Ženevy o pomoc a současně jako ministr práce požádal i o pomoc při hledání a repatriování ministerstvo zahraničních věcí.
Zvláštní kurýr pátrající po nezvěstných zajatcích v r. 1922 Josefa vypátral. Bratr Jan musel složit peníze na cestu domů i na oblečení pro Josefa, který v r. 1923 po devítiletém odloučení se opět vrátil do vlasti.
Aby si mohl Josef koupit v Rusku šaty, poslal mu Jan peníze, za které mu byl v Moskvě vyplacen jeden plný pytel devalvovaných rublů, za které koupil šaty z pytloviny, ve kterých se vrátil domů. Po návratu byl šest týdnů v Pardubicích v garanteně. Bratr Jan mu musel koupit nové šaty, prádlo i boty. Tím tedy začínal Josef svůj život znova a na dluh.
Josef neměl kam jít, proto se přechodně ubytoval v Malém Beranově u bratra Jana. Nejprve jako obchodní cestující prodával houně na koně a látky vyráběné firmou Löw a syn v Malém Beranově a Heleníně. V r. 1924 si pronajal místnost v Bitovčicích, kde si zřídil krupařství.
Dne 5. července r. 1925 uzavřeli Ludmila Ehlová a Josef Kodet sňatek.
Oboje rodiny Kodetovy se ubytovaly v zakoupeném domě, ve kterém si Josef v přízemí otevřel obchod se zbožím koloniálním. Jan u něj byl zaměstnán jako prodavač.
Nyní nadešla chvíle, kdy bratři Kodetové chtěli splnit slib daný P. Marii Janem, že po navrácení bratra postaví ku cti Krista Krále kříž. Chtěli v Malém Beranově zakoupit pozemek 9m2. nikdo z místních občanů ani zástupci obce jim však pozemek na postavení kříže neodprodali, Rozhodli se proto vestavět do tarasu kapličku a do ní umístit sochu Božského Srdce Páně. Kaplička byla pořízena nákladem 10.000 Kč.
Svěcení této kapličky 19. srpna r. 1928 se zúčastnilo na 5.000 lidí ze širokého okolí. Posvěcení provedl Christian Honsig, farář od sv. Jakuba v Jihlavě a slavnostní kázání měl kaplan od sv. Jakuba Dr. Bohuslav Jarolímek, pozdější opat strahovského premonstrátského kláštera. Dojat množstvím přítomných lidí i jejich zbožností, prohlásil, že by v Malém Beranově měl být postaven kostel. Od tohoto dne každý rok v neděli po svátku BSP bratři Kodetové stavěli před kapličkou polní oltář, kde bývala obětována mše svatá.
V roce 1933 P. Dr. Bohuslav Jarolímek na schůzi Katolických žen položil otázku, zda by chtěly mít ženy v Malém Beranově školu nebo kostel. Jednotně byly všechny ženy pro kostel. Ještě v r. 1933 byl ustanoven spolek „Kostelní jednota BSP“, který měl jediný cíl, zajistit prostředky a postavit kostel. V r. 1937 byl posvěcen základní kamen stavby. V dubnu r. 1938 byla stavba zahájena. Do roka byla stavba dokončena a 8. října 1939 byl kostel slavnostně posvěcen strahovských opatem Dr. Bohuslavem Jarolímkem. Slavnost byla církevní manifestací osady i celého okolí. Do této doby činil náklad 381.693,- Kčs. O údržbu kostela pečovali do svého zestárnutí bratři Kodetové.
Již stavba kapličky a později kostela má původ téměř v legendárním navrácení Josefa Kodeta z ruského zajetí. Při stavbě tohoto Božího stánku událo se ještě několik podivuhodných věcí.