Kostel Božského Srdce Páně v Malém Beranově

Pouť do Petrovic

Koncem 19. století byli pozváni severoitalští stavebníci na stavbu železničního spojení Jihlava-Znojmo, protože se ve své práci vyznali nejlépe na světě, aby ne, když praxi získali v těžkých podmínkách italských, ale i rakouských Alp. Ani zde je nečekala jednoduchá práce, její náročnost s trochou obtíží lze ocenit při pohledu na místa, kudy je trasa vedená. Např. přes maloberanovské údolí je dráha ražená do žulové skály a zpevňována mohutnými kamennými bloky, jak ještě dnes můžeme pozorovat na historických transalpských železničních cestách v Itálii. Přibližně v 70. letech 20. století byly z "bezpečnostních" důvodů na tomto díle navršeny náspy, které doklady italské architektury nenávratně zakryly. Mimo zmíněnou trasu postavili např. monumentální železniční viadukt u Jánského kostelíka, který jednoznačně svědčí o jejich mistrovském umění.

Když zdárně dokončili svoje dílo, nechali dovézt z Itálie obraz Nanebevzetí Panny Marie, který umístili do petrovického kostela sv. Petra a Pavla¹. Kolem původu obrazu panuje i mnoho legend, jedna vypráví o tom, že obraz nechali dovézt po zázračném uzdravení jednoho z dělníků.

Několika stavebníkům se místní prostředí natolik zalíbilo, že se rozhodli zůstat v Malém Beranově, kde založili své rodiny. Zdejší prostředí jim totiž věrně připomínalo jejich domovinu.

Od té doby každý rok okolo svátku Nanebevzetí Panny Marie² pořádali děkovnou pouť k obrazu Panny Marie do Petrovic. Poprvé tomu bylo patrně okolo roku 1908³. Tato pouť brzy zlidověla natolik, že se do procesí zapojili snad všichni mohoucí obyvatelé, nejen z Malého Beranova, ale celého okolí.

Když byl v roce 1939 vysvěcen kostel k Božskému Srdci v Malém Beranově, začali se scházet všichni poutníci nejprve v Beranově, odkud všichni společně vyšli velkolepým procesím do Petrovic na mši svatou a požehnání. Nezřídka byla sloužena mše svatá už v Beranově. Poutní procesí čítalo bezpočet poutníků, mezi nimiž nechyběli ministranti s korouhvičkami, či družičky. V Petrovicích pak na poutníky krom požehnání často čekalo ještě rozptýlení v podobě pouťových atrakcí.

Koncem padesátých let byla tato tradice násilně přerušena, jak o tom svědčí výmluvné zápisy P. Oldřicha Meda ve Svatojakubských análech³. V devadesátých letech byly snahy pouť obnovit, s pomocí Boží se první obnovená pouť z Malého Beranova do Petrovic konala až 12. srpna 2006 za účasti 40 poutníků. Od té doby se každoročně sejde nesourodá skupinka lidí, aby po odpočinkové procházce kolem řeky jenom ztěžka popadala dech při výstupu k petrovickému kostelíku. Od roku 2011 doplnilo pouť společné posezení před beranovským kostelem, opékají se špěkáčky, ...

Jakub Kodet, více informací: beranov.cz/petrovice

¹dlouhou dobu vysel na kruchtě kůru, v nedávné době byl bohužel ukraden
²15. srpna
³Med, O.: Svatojakubské anály. Jihlava 1964.